Kdy a jak potrestat

Není možné, abychom našim ratolestem tolerovali naprosto vše. Děti musí znát meze, které se nepřekračují. Například nesmí si bez dovolení brát cizí věci, či dokonce vědomě něco ukrást. Nesmí úmyslně ubližovat slabším. Nesmí být neuctivé, drzé, hrubé a sprosté. V tom jim předně musíme jít sami příkladem. Jsme -li přesvědčeni, že náš potomek tyto hranice dobře zná, a přesto je porušil, bezpochyby bychom měli účinně zasáhnout. Jak? Nejlépe odebráním nějaké výhody. Človíček by měl poznat, že chovat se krajně nevhodně, je pro něj velmi nevýhodné. Aby byl trest účinný, musí dítě přesně chápat v čem se provinilo, musí s trestem souhlasit a přijmout jej.

Například zjistíme, že náš synek ukradl v obchodě sáček bonbónů. Navíc zapírá a lže.  Naším prvním úkolem je, usvědčit ho. Hned potom navrhneme řešení, jak může svůj čin napravit. Nejlépe tak, že jej doprovodíme do prodejny, kde se omluví a zboží vrátí nebo zaplatí (nejlépe by to měl udělat sám, ale stojíme za ním a dodáváme mu pocit bezpečí). Následně se se synkem dohodneme na přiměřeném trestu. Vyslechneme jeho námitky vůči výši trestu a jsou-li jeho argumenty rozumné, hledáme kompromis. Přistoupíme i na dohodu možného snížení trestu za dobré chování. Přijmeme slib, že se prohřešek nebude vícekrát opakovat. Ujistíme dítě o tom, že mu důvěřujeme a naznačíme, jaké následky by mělo případné zneužití naší důvěry. Tím případ ukončíme a pokud bude potomek nadále "sekat dobrotu" nikdy mu nebudeme prohřešek vyčítat.

Jednali takto s vámi vaši rodiče? Pokud ne, líbilo by se vám takové jednání? Vážili byste si svých rodičů za takový přístup?

Na závěr: Někdo si možná říká: "Nač s tím tolik cirátů, rychlejší je pár facek na místě. To si dítě také zapamatuje a příště si dá pozor."

Možná, že ano. Možná, že vaši rodiče také používali podobné řešení. S odstupem času je chápete, nepřestali jste si jich vážit a možná jste jim dnes za těch pár facek i vděční. Tady je ale podstatné to "s odstupem času". Nač čekat na to, že náš přístup a výchovné postupy naše děti snad jednou, za hodně let, pochopí? Můžeme dokázat, abychom se navzájem chápali již nyní a byli v pohodě. Dětství by přece mělo být obdobím, na které by měl člověk rád vzpomínat.